
Proč některé děti sport milují a jiné se tělocviku raději vyhnout? Je to jen otázka talentu? Nebo lenosti? Podle odborníků, kteří vystoupili na konferenci Aktivní DÍTĚ: Pohyb jako prevence obezity, úzkostí a sociální izolace, je odpověď mnohem jednodušší. O budoucím vztahu dítěte k pohybu často rozhoduje jediná věc – jaký pocit si z něj odnese.
Konferenci uspořádaly Nadační fond Aktivní ČESKO, Olivova dětská léčebna a Česká komora fitness v rámci Evropského týdne sportu, jehož letošním tématem je duševní zdraví a wellbeing. Právě psychická pohoda dětí se stala jedním z hlavních motivů celého dne.
Psycholožka Jitka Kubátová z Olivovy dětské léčebny připomněla, že dítě s obezitou si často nenese jen vyšší hmotnost. Přichází také se studem, strachem z neúspěchu nebo s negativními zkušenostmi z kolektivu. Proto léčba nezačíná na váze ani na běžeckém pásu. Začíná vytvořením bezpečného prostředí, ve kterém dítě získá důvěru samo v sebe.
Na její slova navázala Mgr. Veronika Kramperová, Ph.D. z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK, která představila výsledky výzkumu zaměřeného na emoce při pohybu.
Její závěr je překvapivě jednoduchý. Děti se nerozhodují podle toho, jestli vědí, že pohyb prospívá zdraví. Rozhodují se podle toho, jestli je při něm dobře. Právě pozitivní emoce jsou tím, co rozhoduje o tom, zda dítě bude sportovat i za několik let.
Když dítě řekne: “Já už nemůžu” Velmi silnou část konference přinesli trenéři Dalibor Schubert a Filip Zoubek z Olivovy dětské léčebny. Začali větou, kterou slýchají téměř každý den. „Trenére, já už nemůžu.“
Jenže podle nich nejde vždy o fyzickou únavu. Často za ní stojí strach z neúspěchu, stud nebo obava, že se ostatní budou smát. Proto dítě nepotřebuje slyšet, že musí víc zabrat. Potřebuje, aby někdo nejprve pochopil, proč se bojí zapojit.
“Dobrý trenér nemění jen kondici. Mění život. V Olivově dětské léčebně nepoznají změnu nejdříve na váze. Poznají ji podle toho, že se dítě začne usmívat. Že se těší na trénink. Že začne podporovat ostatní. Že se přestane schovávat na konci skupiny. A teprve potom přicházejí lepší výsledky,” doplnil Filip Zoubek z Olivovy dětské léčebny.
Právě proto trenéři zdůraznili, že jejich úkolem není jen sestavit cvičení. Jejich úkolem je vytvořit prostředí, ve kterém dítě získá odvahu pohyb znovu zkusit. Jak zaznělo během přednášky:
„Vztah k pohybu často začíná vztahem k člověku, který ho dítěti zprostředkuje.“
Léčba ale nekončí odjezdem z léčebny. Dítě se vrací domů, do školy, ke kamarádům i do svého sportovního klubu. A právě tam se rozhoduje, jestli si nové návyky udrží.Proto odborníci opakovaně zdůrazňovali, že na zdraví dětí nejsou sami lékaři ani rodiče.
Stejnou roli mají školy, obce, trenéři, sportovní organizace i fitness centra. Jen společně mohou vytvořit prostředí, ve kterém bude pohyb přirozenou součástí života každého dítěte.